Příběhy vyvolávání duchů
1)
Mé jméno je Adriana a bydlím v Českých Budějovicích.
Můj
starší kamarád má skvělou mamču, která má svojí věštírnu. V úterý 9.5.
(dva dny po úplňku), jsme se sesli s jeho maminou a pár lidech, kteří
se zabývají esoterikou atd...
Byla jsem dost nevzkušená ale nebála jsem se neboť jsem věděla, že jsem v dobrých rukou.
Jeho
mamka položila na stůl ručně vytvořený slaměný velký pentegram. Spojili
jsme všichni ruce a jeho mamka předčítala z nějaké veliké latinské
knihy. Všichni jsme to po ní opakovali. Po dlouhé citaci se mi hlavou
honilo jestli třeba něco uvidím atd..
Svíčky které jsme měli
zapáleny začaly podivně plápolat a v tom to začalo: proběhl mi
neuvěřitelný mráz po zádech byla mi opravdová zima. Jeho mamka
přivolala ducha jménem BURIEL ,je had s ženskou hlavou, byla jsem celá
ztuhlá nemohla jsem pomalu dýchat a ani se hnout! Byl to strašný pocit,
který jsem nikdy neměla jako by mi to někdo přikazoval: ,,NEHÝBEJ SE,
NEDÝCHEJ". Slyšeli jsme jako by někdo za náma chodil a šustil něčím.
Asi po hodině jsme ho odvolali pomocí té knihy. Potom jsem se zeptala
proč jsem nic neviděla a jeho mamka mi vysvětlila, že kdyby jsem
přečetli i druhou citaci, tak je dost pravděpodobné, že by se objevil,
ale že to neudělala, jelikož je ten duch nebezpečný.
tak toto je můj příběh o Buriel
2)
Tento příběh se stal kdysi dávno. Bylo mi tak deset let a mym bratrancum taky tak. Přespavali jsme u babičky v ložnici. Babi, děda rodice + teta a stryc byli tou dobou v obyváku.(Když jde nekdo do ložnice tak je to poznat vrzou totiž schody).Proste sme si povidali až R řekl že tam neco je, za dveřmi, už ani nevim proč sme se tam vlastne koukli ale to co sme videli nas vyděsilo. Byla tam temná postava ještě černější než tma a měla červené oči a to nekecam.Od té doby mam u babi když jsem pod pudou takový divny pocit že tam nejsem sam ale ještě s něčím.3)
ahoj jmenuju Verca a stal se mi taky pribeh,je to dva roky kdyz jsem spala sama v pokoji zacalo hrat radio,ihned jsem vylitla a vypla ho.Pak jsem sla spat,ale asi 3.15. se probudila a videla cernou postavu jak ke me jde a septa mi co se stane.I hned jsem zarvala a od te doby se mi vsechny veci splnili.ta postava prisla pak jeste trikrat a mam porad smulu...Verte nebo ne to se stalo".....Napiste na:stryk.h.seznam.cz
4)
S kamarádama jsme stanovali a najednou někdo začal křičet. Říkáme že to asi bude nějaká zabitá slepice a lehli jsme si .Už skoro spíme a najednou jsme uslyšeli kroky okolo stanu jako kdyby někdo schválně do něj kopal . Nevěděli jsme co to je tak jsme rychle šli ze stanu .Asi minutu jsme okolo stanu chodili a nikde nic . Jo a nikdo kromě nás tam nebyl .Nejbliší dům byl asi 50m a tam dávno spali....
Bylo léto, noc a vzduch byl provoněný přicházející bouřkou. Těšila jsem se, po dlouhou dobu totiž panovaloa velká vedra, a tak by déšť jen vyčistil vzduch. Bohužel jsem byla v práci, sama, na recepci, tak jsem se nemohla choulit pod peřinkou, jak to mám ráda. Konečně začalo hřmít. Věděla jsem, že hosté jsou na pokojích, a tak jsem se zamkla a těšila jsem se na klidnou noc. Ta ale neměla být klidná. Zkontrolovala jsem i zadní dveře, čistě ze zvyku, a šla jsem si konečně trošku odpočinout do pohodlého křesýlka, odkud mám výhled na všechny strategické body. .... Musel jsem usnout. Probudil mě blesk, najdnou bylo světlo jako ve dne. Bylo velmi zvláštní, že světlo trvá nějak moc dluho, možná jsem jenom já byla zpomalená, po tak násilném probuzení. Bylo ticho. Nepřirozené ticho. Ani lednice nehučela, ani kávovar. Obvykle jsem špatně slyšela i telefon, přes ten randál, který ty stroje vydávaly. Teď nic. Jen ticho. A najednou tma. V to, že blesk nebude svítit celou noc jsem ani nedoufala, zarážející bylo to, že vypla světla. Jistě, bylo to zarážející, i přes tu bouřku, hotel má vlastní generátor, aby nevypadl hlavní počítač. Náhle jsem se ocitla v naprosté tmě. tak jak bylo světlo před tím oslepující, tak výrazná se mi teď jevila ta prokletá tma. A pak..kroky. Pomalé a hlasité. Zněly jako výkřiky. Zvuky se nesly z chodby, ve které se nachází nouzový východ, měla bych tam jít. Na konci úzké chodbičky stál kluk, ne o moc starší než já. Stál ke mě zády a třásl se. dveře byly dokořán a na lesknoucí se podlahu kapaly těžké kapky ledového deště. Mísily se s jinou tekutinou. Blesk. Postava se otočila. Vyčítavý pohled na bledé smutné tváři. "Já jsem musel" Spustil paže podél těla. Stále se neovladatelně třásl. Pomalu, pomaloučku, stékala mučerná krev po bledé kůži. Kapala z prstů na zem a tvořila prapodivnou mozaiku na bílých dlaždicích... Blesk.....
vyskočila jsem z pohoddlného křesýlka, které již ztratilo svou pohodlnost. Svítalo. Předala jsem službu svému kolegovi. Než jsem odešla, zaslechla jsem nadávající pokojskou, jak nadává nad svinčíkem na podlaze, v úzké chodbě, u nouzového východu. Nakoukla jsem, ale to už ždímala hadr. Voda měla růžový odstín.
Komentáře
Přehled komentářů
EMO je fůůůůůůůůj...pořád by jste si enem řezali žíly. pořád by jste enem plakali....ěěěěě
Re: EMO
(Pavlí, 27. 9. 2012 20:56)A víš ty vůbec proč se řezaj? Protože je to pro nás uleva víš ty degeši... ou máj gát... inteligentní lidi to pochopěj.. ty asi ne. ;)
EMO
(demo, 31. 3. 2009 17:43)