emo-emo-emo

Ahoj menuju se Melinda a chci vam povedet jedem pribeh. Nevim jestli je zalozen na faktech ale moje babicka by si nikdy nic takoveho nevymyslela. Tak tedy. Pribeh vypravy o jedne male holcice, která mela svého nejlepsiho pritele. Sveho pejska. Zila se svými rodici na konci města. Jeji rodice byli často zvani na vecirky a aby se sama doma nebala hlidal ji jeji pes, vzdy spal u jeji postele. Jednou když jeji rodice vyrazeli zase na jeden z vecirku byla zrovna bourka. Mala divenka se ale nebala protože mela u sebe svého pritele. Když se v noci probudila slysela z koupelny kapani, protože se toho lekla podala ruku svymu psovi a ten ji olizl a byla klidnejsi, protože vedela ze je stále sni.
Asi po hodine ji opet zbudila, slabe tekouci voda,ale nevenovala tomu moc velkou pozornost, protože si myslela ze to jen tece kohoutek. Uz ze zvyku podala ruku svemu pejskovi a ten ji olizl.
Odbila pulnoct když se probudila po trerti. Tentoktrat uz voda tekla primo proudem. To ji uz nedalo a sebrala veskrou svou odavahu a sla se do koupelny podivat. Dvere otvirala pomalu, jak byla vydesena ale to co před sebou uvidela ji pronasledovalo v snech cele detstvi. Kapani, které ji budilo nespusobila voda odkapavajici z kohoutku, ale krev. Krev jejiho nejlepsiho pritele, který vysel z podriznutym hrdlem za ocas. Ztrata nejlepsiho pritele a sok který utrpela zpusobilo docasnou ztratu reci, vzdyt ji bylo pouhych sedm let.