Slíbila
20. 1. 2008
Kolikrát slíbila, že s tímhle přestane,
Říkala, že už se to nikdy nestane!
Však teď zas po žiletce sáhla,
Její zoufalost i touha ji k tomu táhla.
Smutná a zrazená vším a všemi se cítila,
Ve vteřině ztratila všechno, na co se těšila.
Jak noční motýl přelétl nad ní smutku stín,
Už nemusela sbírat odvahu, jako kdysi, na svůj čin.
A přece stačila by trocha aby se to nestalo,
Kdyby se všechno nezhroutilo a dál hezké to zůstalo.
Teď stačilo málo, hádka s rodiči a zas v tom lítá,
Útěk od všeho špatného, zlého, jí to skýtá.
Jako vždy svými slovy rodiče zranila, to ví,
Ale když ne ona, nikdo jim to za ní nepoví.
Chtěla jen aby pochopili a měli ji zas rádi,
Ale místo toho, otočili se k ní zády.
Všechno, v co celý život věřila se nenávratně propadlo,
Mezi legendy, mýty snad pověsti to zapadlo.
A tak se zamkla v pokoji, sedla na zem a plakala,
Žiletka se jí v ruce mírně smekala.
Na duši i na těle má zase ty hluboké šrámy,
Ale nebylo by jich, kdyby plnila sny své mámy.
Jenže ona už dál není tou maminčinou holčičkou,
Chtěla být svá. Nechtěla na krku chodit s rolničkou.
Tak jí to přejte a mějte ji rádi jaká je,
Protože ne s vámi, ale se sebou jinak život někdy prohraje
Říkala, že už se to nikdy nestane!
Však teď zas po žiletce sáhla,
Její zoufalost i touha ji k tomu táhla.
Smutná a zrazená vším a všemi se cítila,
Ve vteřině ztratila všechno, na co se těšila.
Jak noční motýl přelétl nad ní smutku stín,
Už nemusela sbírat odvahu, jako kdysi, na svůj čin.
A přece stačila by trocha aby se to nestalo,
Kdyby se všechno nezhroutilo a dál hezké to zůstalo.
Teď stačilo málo, hádka s rodiči a zas v tom lítá,
Útěk od všeho špatného, zlého, jí to skýtá.
Jako vždy svými slovy rodiče zranila, to ví,
Ale když ne ona, nikdo jim to za ní nepoví.
Chtěla jen aby pochopili a měli ji zas rádi,
Ale místo toho, otočili se k ní zády.
Všechno, v co celý život věřila se nenávratně propadlo,
Mezi legendy, mýty snad pověsti to zapadlo.
A tak se zamkla v pokoji, sedla na zem a plakala,
Žiletka se jí v ruce mírně smekala.
Na duši i na těle má zase ty hluboké šrámy,
Ale nebylo by jich, kdyby plnila sny své mámy.
Jenže ona už dál není tou maminčinou holčičkou,
Chtěla být svá. Nechtěla na krku chodit s rolničkou.
Tak jí to přejte a mějte ji rádi jaká je,
Protože ne s vámi, ale se sebou jinak život někdy prohraje
Komentáře
Přehled komentářů
AHOJ PROSIMTĚ TED S KÁMOŠEM NAHRÁVÁME NEW ALBUM!....A TENDLE TEXT SE NÁM ZDÁ DOSTI LUXUSNÍ ..MYSLÍŠ ŽE BYSME HO MOHLI TROCHU PŘEDELAT..A NAHRÁT TO SAMOZŘEJMĚ ŽE BYSME TO UVEDLI NA ALBUMU ŽE SME TODLE NEPSALI MI.. POPŘÍPADNĚ SE STEBOU DOMLUVILI..NA DALŠÍM..SPOLUPRÁCI..CM HATERS CREW..
.HATERS
(BCM, 15. 4. 2010 17:37)