konec
Cítím se méněcenná,
jako hadr odhozená
Sužovaná tisíce nemocema,
předávkovaná emocema
A chci z toho ven,
řekněte mi sakra kdo jsem
Jen já sama stojím v poli,
a to srdce proč tak bolí
Moje sny na hranici hoří,
vzpomínky utápějí se v moři
Utište někdo ten hlas,
co v hlavě ozývá se mi zas
Křičí dokola to samé,
mám to v mysli vyrýpané
"Už stejně můžeš to vzdát,
já se ti budu celou dobu jen smát."
Potřebuju někoho kdo pochopil,
za správný konec život uchopil
Já ho nemám v pořádku,
jakoby odvíjel se pozpátku
Jen zoufalost ve mně je,
nikde žádná naděje
Všude jen tma a černo,
můj život zahaluje temno
Nůž v srdci zabodnutý mám,
navždy v něm zůstane šrám
Nemůžu najít samu sebe,
už i to slunce zebe
Bylo by jednodušší všechno ukončit,
prostě jen ruletou zatočit…